Zelený vodík je definován jako vodíkový plyn vyrobený prostřednictvím elektrolytického štěpení vody, přičemž elektrická energie použitá v procesu elektrolytického štěpení je získávána výhradně z obnovitelných zdrojů energie, jako jsou sluneční, větrná nebo vodní energie. Tato metoda výroby zaručuje, že celý životní cyklus vodíku – od jeho výroby až po konečné využití – má za následek nulové emise oxidu uhličitého, čímž se liší od jiných druhů vodíku. Šedý vodík je například vyráběn z přírodního plynu bez zachycování uhlíku, přičemž se uvolňuje významné množství CO₂, zatímco modrý vodík využívá přírodní plyn s technologií zachycování uhlíku, a stále však závisí na fosilních palivech. Hlavní význam zeleného vodíku spočívá v jeho souladu s cíly udržitelnosti a oduhlíčení: slouží jako čistý energetický nosič, který může nahradit fosilní paliva v odvětvích, která jsou obtížně elektřinatelná, a tím podporuje přechod k uhlíkově neutrální ekonomice. Jeho označení jako „zelený“ zdůrazňuje jeho roli jako ekologicky šetrné alternativy, která je klíčová pro dosažení globálních klimatických cílů.